[Home]

[Eva v médiích] [Porno?] [Zajímavosti]  [Fotky]      [Filmy]   [Odkazy]

[Právo, Magazín Práva, 3.9.2005 ]

Už bych se nesvlékla

Její nahé tělo obdivovali muži po celém světe. Bývala hlavní hvězdou zahraničních erotických magazínů. Pak ale dala svlékání vale a rozhodla se budovat kariéru u nás. Eva Aichmajerová (26) nyní na Nově moderuje reality show Big Brother a v seriálu Ulice hraje vypočítavou Sylvu, milenku Ondřeje Pavelky.

ROZHOVOR
» Helena Vacková

„Tvrdě jsem pracovala, abych se dostala tam, kde jsem dnes," tvrdí dlouhovlasá brunetka, která mimo jiné více než sedm let také hraje na prknech Divadla Na Zábradlí. Do povědomí se ale dostala právě nedávno, díky své minulosti.
Když se totiž rozkřiklo, že bude na Nově moderovat reality show Big Brother, vyplavaly na povrch její „hříchy" z mládí. Ona však ničeho nelituje. Například pro roli Sylvy to bylo výhodou. Ta podle scénáře také nafotila nahé snímky, a producenti seriálu proto hledali herečku s touto zkušenosti. „Dnes bych se ale už nesvlékla," tvrdí Eva, která má momentálně plnou hlavu novácké reality show.

• Co vás jako první napadlo, když jste vstoupila do vily Big Brothera?
Že je vila úžasná a že bych tu hrozně chtěla bydlet. Pro ženskou je skvělé, že v ní je spousta zrcadel, obrovská zahrada jako stvořená pro grilování, prostě ideální bydlení pro rodinu se dvěma dětmi. Jenže pak si člověk jakoby uvědomí, že za každým zrcadlem číhají kamery, takže cokoli uděláte, ze všech stran vás vidí a ještě ke všemu tu je minimálně dvanáct lidí. Jediná šance, jak to tu zvládnout, je udělat si z toho úžasnou zábavu, protože jinak se tu ti lidi zblázní.

• Myslíte si, že jde za přítomnosti kamer si z pobytu ve vile udělat jenom zábavu?
Na kamery soutěžící za chvilku zapomenou. Vzhledem k tomu, že nemají sebemenší kontakt s okolním světem, tudíž ani žádnou zpětnou vazbu, tak ani nevědí, jak vypadají třeba při tom, když si čistí zuby, že vypadají divně, když krájí chleba nebo v noci, když se překulí.

• Jaký typ člověk má podle vás šanci tohle všechno ustát a zvítězit?
Myslím si, že člověk, který bude nejméně vadit. Na Nově většinou diváci vyřazovali lidi, kteří jim byli nepříjemní a nesympatičtí. Tím pádem se do toho nejužšího výběru probojují tichošlápci, takoví, kteří na sebe budou poutat nejmenší pozornost. Ale všechno může být jinak a třeba zvítězí ten největší extrovert a největší hajzlík.

• Zvažovala jste tuhle nabídku na moderování Big Brothera?
Když mi poprvé Lenka Hornová volala, tak jsem okamžitě bez rozmýšlení odpověděla ano. A teprve až ten druhý nádech, kdy jsem si to začala uvědomovat, jsem si řekla: Ježišmarjá, je to to největší a nejdražší, co tu kdy v dějinách televize bylo, a ty řekneš ano jenom tak? Jsi blázen. Musíš se rozmyslet, co tam budeš dělat, jestli jim to nezkazíš.Takže tréma přišla až později.

• Čeho jste se nejvíc obávala?
Leoš Mareš je nejlepší komerční moderátor u nás, tam je to bez diskuse, ale já takové zkušenosti jako on nemám. Bála jsem se, abych něco nepokazila, přemýšlela jsem, jestli na to vůbec mám. Pak jsem si řekla, že asi nejsou blázni, aby mi moderování nabídli a já na to neměla. Navíc tam vlastně jenom připomáhám Leošovi, nejsem hlavní moderátor a s tím jsem do toho šla.

• Jak vnímáte konkurenční projekt, reality show Vy Volení?
Lhala bych, kdybych řekla, že ji nesleduji. Ale my jsme prostě originál. Máme to nastavený jinak, navíc si myslím, že nástup VyVolených do vily byl příliš zdlouhavý. Mě zajímá, co se bude dít uvnitř, takže tahle zdržovačka mě opravdu nebavila a jsem ráda, že my jsme to měli rovnou, protože o tom je reality show, o lidech.

• Je podle vás divácky zajímavé sledovat lidi, kteří se zavřou na sto dní do jedné vily?
Pro mě by to určitě zajímavé bylo, hlavně bych si říkala zaplať pánbu, že tam nejsem. Myslím, že ze škodolibosti se čas od času na to podívá každý. A ten, kdo show sleduje od samého začátku, tak toho už to nepustí. A ti, co pořad kritizují, tak ti se stejně musí dívat, aby věděli, co kritizují.

• Je jasné, že pro ty, kteří se přihlásili, jsou hnacím motorem peníze...
Musím vám trochu oponovat. Podle mě by sem šli, i kdyby to bylo třeba jen za sto tisíc. Peníze jsou fajn, ale naprostá většina se přihlásila jenom kvůli zviditelnění. To si myslím, že je hlavní hnací motor.

• Myslíte, že třeba to, jak někdo sedí na záchodě, je pravá exhibice?
Myslím, že pro lidi, kteří sem jdou, tak v jistém smyslu ano. Ale podle mě se podobné záběry vysílat nebudou, protože to je nevkusné, a doufám, že to nikoho nezajímá. Tady jsou zajímavé příběhy, které ve vile pomalu vznikají. Ti lidé se chtějí zviditelnit v pozitivním slova smyslu, ne že budou dělat něco špatného. Jsou tu dvě věci, o které jde. Zviditelnit se a peníze. To první se podaří na sto procent všem, peníze jenom jednomu.

• Co vy byste byla ochotna všechno udělat pro deset miliónu?
Vím, co bych ani za ty peníze rozhodně neudělala. Nikdy bych nikomu neublížila, nezabila, vědomě nezraňovala. A když se podíváme na moji minulost, tak bych se určité už nesvlékla.

• Proč jste to tenkrát udělala?
Bylo mi osmnáct, chodila jsem na střední školu, byla jsem z rozvedené rodiny a táta na mě platil dvě stě korun měsíčně. Byla jsem z malého města, z Litoměřic. A teď si představte, že vám někdo nabídne letět do Ameriky, což v té době bylo absolutné neuvěřitelné, a hlavně, že si tam vyděláte i nějaké peníze. Bylo mi řečeno, že budu fotit plavky, spodní prádlo a samozřejmě taky nějaké akty, ale ty se nikdy nedostanou do Česka.

• A to jste si opravdu myslela, že to tu nevyplave na povrch?
Je pravda, že občas mi lidi předhazujou, že jsem musela být úplné hloupá, když jsem si myslela, že se to do Česka nedostane. Ale před osmi devíti lety opravdu internet nebyl, rozhodně ne tak přístupný jako teď. A taky jsem si nemyslela, že ty fotky budou až lak šíleně explicitní, ale v Americe se to opravdu bere jinak. Každopádně toho nelituju, byla to ohromná zkušenost. Plavky nebo spodní prádlo jsem fotila maximálně dvakrát. Pak najednou přišly na řadu akty a nedalo se nic dělat.

• Přistoupila jste na svlékání hned?
Na nahotě mi nepřišlo vůbec nic špatného, takže jsem to až zas tolik neřešila. Byla jsem úplně okouzlena tím velkým světem, do kterého jsem se dostala. Na všechno máte asistenty, pečuje o vás vizážista, stylista, máte lidi na make-up, hair styling, prostě neuvěřitelné.

• Jak dlouho jste se focením erotiky živila?
Původně jsem byla v Americe jenom na dva měsíce, ale pak díky tomu, že jsem se stala pět Penthousu, tak mí chodily další nabídky, z Hustlera nebo dalších magazínů, a začali si mě bukovat po celém světě. Byla jsem například na Bahamách, v Kostarice... Létala jsem a živila se focením asi rok. Pak jsem už ale měla pocit, že jsem de facto ve svlékacím byznysu dokázala, co jsem mohla, a že už se tomu dál nechci věnoval. Člověk projde určitým vývojem, a co bylo na začátku úžasné, tak na konci se mu už zdá nepodstatné. Říkala jsem si, že mám v jistém slova smyslu na víc. Tak jsem se vrátila natrvalo do Čech a začala si tu budovat jinou kariéru. Nejdřív jsem to ale v naší republice zakončila tím, že jsem nafotila titulku pro Playboy.

• Nebyla jste po návratu do Česka zhýčkaná penězi?
To určitě ne! Lide mají představu, že pokud dívka fotí akty, tak za to má ohromně peníze. To ale není pravda.

• Kolik se teda za akty ve světě platí?
V přepočtu to nejsou ani desetitisíce za celý set. Navíc si hradíte letenky, ubytování, jídlo... Hlavní tahák je opravdu cestováni, možnost poznat spoustu věcí. To je to, co mě tam drželo. Po návratu z Ameriky jsem mamce zařídila kuchyň, já jsem si koupila sedm let staré ojeté auto a tím to skončilo.

• Vadí vám, že do povědomí vstupujete jenom díky své erotické minulosti?
Hlavně mi vadí, že všichni kolem z toho dělají takový humbuk. Přitom já jsem už někdy před pěti lety v jednom rozhovoru sama říkala, čím jsem se živila, nikdy jsem se tím netajila, protože se nemám za co stydět. Takže mě zaráží, že s tím bulváry vycházejí jako s úplnou novinkou.

• Co na to říká váš přítel?
On o mé minulosti ví. Říkám, že jsem se tím nikdy netajila, takže se to u nás nikdy neřešilo. Focení erotiky je práce jako každá jiná. Jeden kluk mi dokonce řekl, že pro něj je to úplně super, že aspoň nekupuje zajíce v pytli.

• Co je pravdy na tom, že jste jeden čas žila i s ženou, vaší kamarádkou?
Nesmíte všemu věřit (smích). Teď vážně, tohle téma je no comment. Je to tak soukromé, že do toho fakt nikomu nic není. Ale pravda je někde na půl cesty.

• Bisexualita vám teda nevadí?
To ne, dokonce absolutně podporuju registrované partnerství. To je podle mě úžasný nápad. Zastánci toho, že homosexualita je špatná, nechápou, jak moc by mohli takto orientovaným párům zjednodušit život. Protože co oni si prožívají díky byrokracii, je neuvěřitelně. Všichni odpůrci homosexuality by si tím měli projít.

• A jak se díváte na to, že si třeba dva homosexuálově nebo lesbičky adoptují dítě?
Je to úplně jedno, protože představte si, že rodina dvou alkoholiků si pořídí pět dětí. Kdo jim dá lepší výchovu? Je to o tom, jací jsou to lidé, a ne jakého jsou pohlaví.

• Když už jsme u dětí, kdy vy si chcete pořídit miminko?
Ráda bych co nejdřív. Kariéru rozhodně neupřednostňuju. Nikdy jsem nechtěla být velká moderátorka nebo herečka. Jsem pyšná na to, že jsem schopná se živit normálně hlavou, že když mě posadíte k počítači, vím co s tím, a že mám poměrné široký záběr povolání. Počínaje produkcí, koordinací speciálních efektů, konče fotoeditorkou. A kdyby na to přišlo, byla bych i docela milá prodavačka. Jediné, co bych nemohla dělat, je servírka, protože mám, jak se říká, olšové ruce. Bez rozlití bych nedonesla ani čaj. To, že mi nabídli moderování, je úžasné, že si čas od času zahraju v divadle, je taky úžasné, ale já po příležitostech neprahnu. Je mi líto hereček a moderátorek, které se třesou na každou šanci. Takhle já dopadnout nechci.

• Jak jste se dostala do Divadla Na Zábradlí?
Na základě konkursu. Bylo to vtipné, protože oni měli požadavek, aby adeptky měly hereckou školu a zkušenost a já jsem měla za sebou tak maximálně dva roky v dramaturgickém kroužku. Hledali pohybově nadanou dívčinu jižanského vzhledu, která měří maximálně sto šedesát pět centimetrů. Tak jsem se jim tam vnutila. Nakonec jsem prošla mezi poslední dvě, rozhodovalo se mezi mnou a Taťánou Vilhelmovou. Roli Seňority v komedii Nahniličko jsem nakonec dostala já a jsem tam už sedmý rok.

• Měla jste před takovými herci, jako jsou Jan Kraus nebo Ivana Chýlková, trému?
Dodnes mám před nimi obrovský respekt a ještě tak před čtyřmi měsíci jsem měla před každou reprízou i neskutečnou trému. Moje první divadelní představení v životě a první výstup na scénu vypadal takhle. Měla jsem říct větu: Dobrý den, je tam strašnej vítr. A já jsem vlítla na scénu a najednou jsem nevěděla ani popel. Vzpomněla jsem si na druhou větu, ale na to, že mám říct dobrý den? Ani zaboha.

• Jak jste se trémy nakonec zbavila?
Každý den jsem si pročítala scénář, i těsně před představením, až do poslední chvíle. U mě tréma většinou pramení z nejistoty, že něco neumím perfektně. Teď, kdybyste mě vzbudili v noci a začali jsme hrát, tak nemám žádný problém. Ale malinkou trému mám pořád, a to by měl mít asi každý herec, nebo každý, kdo vystupuje na veřejnosti. Protože jakmile ji nemáte, znamená to, že si nevážíte toho, co děláte, a lidí, kteří se na vás přišli podívat.

• Kromě divadla a moderování ještě pracujete jako fotoeditorka ve Stratosféře. Když vás teď někdo fotí, jste kritická?
To nejsem, ale snažím se postavit, jak oni potřebují. Snažím se focení prostě přizpůsobit tak, aby fotoeditor měl se snímkem co nejmenší práci.

• Fotíte třeba něco i vy?
To ne, do té profese nefušuju. Ale baví mě pozorovat tváře. Je zvláštní, jak spousta lidí má pro fotografa jenom jeden nacvičený výraz, úsměv číslo jedna a tím to končí.

• Dokážete z lidské tváře i něco číst?
Vůbec. Bohužel mám vlastnost, že v každém hledám jen to dobré a jsem schopna každému věřit doté doby, než mě s prominutím úplně nakope do zadku. V tomhle jsem ještě hodně naivní.

• Po kom tuhle vlastnost máte?
Asi po babičce. Ona byla nejzbožňovanější učitelkou na škole, na prvním stupni. Dodnes se k ní děti hlásí. Je to nesmírně milá, laskavá úžasná dáma, která miluje lidi. A já taky miluju lidi.

 
 
  

kompilace Jirkazz, použité materiály patří uvedeným společnostem a na webu jsou
použity pouze jako citace resp. ukázky dokumentující kariéru Evy